STRUČNÁ HISTORIE ODDÍLU ŠIPKA PRAHA

Stručné dějiny oddílu sepsal kolem roku 2013 zakladatel oddílu Václav Pradáč, zvaný Michal.
S jeho laskavým svolením přepisujeme a zveřejňujeme. 

Začínáme

Bylo to ve středu 4. března 1981 ve 14:00, když jsem vešel do budovy Základní školy Hornoměcholupská v Praze 10 Hostivaři. Byl jsem uveden do třídy 1.E v 1. poschodí, kde mne čekalo 28 žáků z celkových 36, abych se stal jejich oddílových vedoucím. To jsem totiž slíbil na začátku ledna na rodičovské schůzce. Vedly mne k tomu hned dva důvody. První byl ten, že v této třídě jsem měl svoji starší dceru Michaelu a nechtěl jsem, aby tento povinně vznikající oddíl (musel být v každé třídě) vedla jedna maminka. Byla to kovaná komunistka a mně bylo dětí již předem líto. 
Druhý důvod byl velice prostý. Stýskalo se mi  po vedení oddílu. V roce 1968 jsem se stal vůdcem 80. oddílu Junáka a střediskovým náčelníkem 37. střediska Stezka v Praze, které zahrnovalo území Braníka, Hodkoviček a sídliště Novodvorská. Bohužel byl 15. září 1970 Junák protiprávně zrušen a já jsem s oddílem nastartoval poloilegální činnost. Byl jsem ale příliš známý a proto jsem dal na rady zkušenějších, že oddíl dál nepovedu - budu jen tiše pomáhat. Junák byl 15. listopadu 1970 převeden nařízením shora pod pionýrské organizace.

Když jsem se přestěhoval z Modřan do Hostivaři událo se to co popisuji výše. Nesmím však zapomenout na důležitou událost. Když jsem oznámil rodičovské schůzce, že oddíl vytvořím a povedu, věděl jsem, že budu potřebovat pomocníky. Kde jsem mohl, tam jsem to hlásal. A co se povedlo? Bylo to 14. ledna 1981. Přihlásili se mi hned 4. Bylo jim třináct a nechtěli se spojit jen s existencí oddílu ve své třídě. Bez nich by nebyla Šipka nikdy tou Šipkou, jakou se později stala. Od ledna do března jsme se tedy poznávali, jednou týdně scházeli, jezdili na výpravy. Jejich jména jsou velice důležitá: Martin Kulík, Martin Švihlík, Jan Šonka, Petr Pisinger.
Všichni byli z jedné třídy. Sluli přezdívkami Bohouš, Jícha, Honza a Býša. Všichni se zapsali do dlouhé historie oddílu a zasloužili se o její kvalitu a úroveň. První dva se oddílu věnovali déle. Třetí a čtvrtý se nakonec upsali rugby, ve kterém byli velice úspěšní.

Do 4. března jsem vymyslel název oddílu, znak a byly vyhotoveny vlajky oddílu i družin. Také vznikl pokřik.

ŠIPKO     -     VÝŠ!
K NEBESŮM      -     BLÍŽ!
VZLÉTNI     -     ZAJÁSEJ!
RADUJ SE     -      JIŽ!
Znak i vlajky: Zelená šipka na žlutém pozadí. Barvy družin: červená a zelená (dívčí), modrá a žlutá (chlapecké).

Heslo oddílu: SEMPER ALTIUS, neboli Stále výš! vzniklo až 8. července 1985 se vznikem Erbovní knihy Šipky a jmenováním prvních Rytířů Šipky.

Oddíl se zvětšuje i zmenšuje

Nevím, na které schůzce, ale stalo se také, že v prvním roce jsem musel vyloučit najednou 9 členů oddílu pro špatné chování a hlavně kvůli neplnění povinností. Do oddílu ale přicházely děti také z vedlejších tříd i vedlejších škol. Po dvou letech měl oddíl 55 členů včetně dospělých. Členům z 1.E také dorostli sourozenci. V jednu chvíli v oddílu bylo 14 sourozeneckých dvojic.. Velkou pomocnicí při vedení táborů i starších se stala moje manželka Iva. Vznikla přípravka pro děti od 5 do 7 let, kterou vedli rodiče Zulajdy ze zelené družiny - Čenda a Eva. Členům přípravy se říkalo Šípci. Na táborech nám pomáhal Pepa, správce spotovního areálu TJ Vodních staveb a jeho foxteriérka Češina. Nesmím opomenout na Machče, maminku Ilonky a Ondry z přípravy, která nám dělala na větších akcích zdravotnici.

Oddíl se stěhuje

Již od počátku jsem věděl, že nechci, aby byl oddíl pionýrský. Do dvou let jsme již byli hrdými členy Turistického oddílu TJ Vodní stavby Praha se sídlem v Hostivaři - Turistický oddíl mládeže 50046 (ke konci osmdesátých let pod číslem TOM 50090). Ve Vodních stavbách na nás byli moc hodní a dobře se nám tam dýchalo. I v ostatních pražských tělovýchovných jednotách se "skryla" většina skautských oddílů. Moje bývalá Osmdesátka se stala také TOMem, ovšem pod TJ Praga a existuje dodnes. Po roce 1989 opět jako skautský  oddíl Osmdesátka.

Tábory

Tradičně jsme v létě jezdili na tábory. Každému táboru jsme volili tajným hlasováním vhodný název.
1982 - První tábor - Hetlín u Zbraslavi
1983 - Tábor u hradu - Borotín u Tábora (ZŠ)
1984 - Krakonošův tábor - Bratrouchov v Krkonoších
1985 - 1. Zimní tábor - Bratrouchov v Krkonoších (zimní týdenní akce)
1985 -  Fajn tábor - Borotín z Tábora (Buzín)
1986 - Fér tábor - Borotín u Tábora (Buzín)
1987 -  2. Zimní tábor - Bouřňák v Krušných horách (zimní týdenní akce)
1988 - Tábor šesti bran - Mezno (Šimákova louka)
1989 - Tábor celého roku - Mezno (Šimákova louka)
1990 -  Tábor svobody - Mezno (Šimákova louka)
1991 - Tábor kapitána Flinta - Mezno (Šimákova louka)
1992 - Tábor jednoho ohně - Mezno (Šimákova louka)
1993 - Tábor přátelství - Mezno (Divočákova louka)
1994 - Tábor bouří - Mezno (Divočákova louka)
1995 -  Tábor nočních her - Mezno (Divočákova louka)
1996 - Tábor Slunce - Mezno  (Divočákova louka)
1997- 2002 Rodinné tábory (děti s rodiči) na Divočákově louce v Mezně
2003 - Tábor veder - Mezno (Divočákova louka)
2004 - Tábor dešťů - Mezno (Divočákova louka)
2005 - Nový tábor - Mezno (U Nového rybníka)
2006 -  Tábor her - Mezno (U Nového rybníka)
2007 - Tábor u krbu - Mezno (U Nového rybníka)
2008 - Tábor samostatných - Mezno (U Nového rybníka)
2009 - Tábor ve stínu pyramid - Mezno (U Nového rybníka)
2010 - Tábor velkého hromu - Mezno (U Nového rybníka)
2011 - Poslední tábor s Michalem - Mezno (U Nového rybníka)

Šipka po roce 2003

V roce 2003 jsem jel na Tábor veder, který byl zčásti rodinným. Přijel jsem jen na několik dní, abych vypomohl s programem, který tehdy zajišťovali rodiče sami. Když jsem viděl, jak dorostla spousta dětí bývalým členům Šipky do správného věku, netrvalo mi ani den a přišel jsem za Martinem se slovy: "Martine, obnovíme oddíl.". Martin mi ten tentýž den odevzdal list papíru se seznamem zájemců, kteří by do oddílu chtěli vstoupit. Na listě bylo uvedeno 13 jmen. Bylo to v neděli 6. července 2003 v 17 hodin a 15 minut.

První schůzka se uskutečnila 8. října 2003. Byla to pro mě nová kapitola oddílu Šipka Praha. Této schůzky se zúčastnila Áňa Šonková, Zuzka Meluzinová, Adam Kulík a Jakub Švihlík. Nabírali  jsme další nové děti. Někdy se nás sešlo i patnáct. Později v roce 2005 mi s oddílem, výpravami a tábory začal pomáhat také Jan Šonka mladší. Do roku 2011 jsme absolvovali 412 schůzek v klubovně.

Klubovny

První klubovnu jsme měli na ZŠ Hornoměcholupská v družině. Potom v zasedací místnosti TJ Vodní stavby. Dva roky jsme byli bez klubovny a scházeli jsme se v zimě i v létě "U tří klád" v hostivařském lesoparku. Dále jsme byli velice spokojeni v nevyužitém agitačním středisku Taškent na sídlišti Hornoměcholupská. Také jsme se scházeli ve společenské místnosti v době č. 908/12 v Sáňkařské ulici. Klubovny jsme sháněli, kde se dalo a nebylo to jednoduché. 
Po roce 2003, díky Martinu Kulíkovi, se Šipka usadila v klubovně, kterou nemá snad žádný oddíl na světě. Klubovna se hřišťátkem a kompletním zázemím pro mladé i starší na Kozinci.

Nová éra Šipky, tedy oddíl jinak

Po táboře v roce 2011 měl oddíl menší pauzu. Jeho původní forma zcela zanikla. Během podzimu za mnou ale přišel Karel Kudláček, který několik let na tábory do Mezna s námi jezdil také zhruba od roku 1999 (rodinné tábory). Chtěl s Janem Šonkou mladším tradici schůzek, výprav a táborů držet dál. Svolil jsem, že může jít o pokračování Šipky, byť zcela v novém kabátu. V roce 2012 tedy Šipka získala tedy nový rozměr. Některé tradice se dodržují stále, nové hodnoty vznikají, jiné se stále ctí. Oddíl již nemá přesnou formu, jako tomu bylo dřív. Hlavní myšlenkou je, aby se děti i v dnešní době dostaly do přírody a udržovaly přátelství. Schází se pravidelně, výpravy podnikají a tábory jsou díky tomu velmi úspěšné.

Doslov ke stručným dějinám

Šipka se po několik let účastnila velice úspěšně turistických závodů pražských TOMů a oddílů PO. Nenašla přemožitele. Třikrát zvítězila a získala do vlastnictví pohár TBZ. Jedna dívčí hlídka se umístila třetí na přeboru republiky. Šipka dvakrát zvítězila v celoroční soutěži TOMů. Jedenkrát zvítězila v závodě, který se konal v rámci zimního přechodu Brd, šestkrát byla vyhlášeny vzorným oddílem. Jezdili jsme také do zahraničí.

Výpravy byly většinou dvou až tří denní. Mířily do mnoho zajímavých míst naší republiky (Říp, Kounovské řady, Trnávka, Keblov, Posázavská stezka, Slapy, Ztracenka, Bechyně, Karlštejn, Krkonoše). Starší měli krásnou zemljanku v Borotíně u hradu, na Šimákově louce jednopatrový srub, atd. atd. atd.

Památné byly také urputné fotbalové zápasy mezi žlutou a modrou družinou, fotbalové zápasy mezi Šipkou a Meznem, přátelství z dětského domova v Nemyšli a sbírky pro ně.

Událo se toho v historii oddílu mnoho. Kdo to prožil, na to nezapomene. Bylo to krásné. Přátelství všech členů je silné a trvá stále.

Václav Michal Pradáč